Posviť světlo na stránky moudrosti věků,
Na ideje lidí dávno ztracených.
Touhu žít, milovat i smrt.
Ať pod patronkou krásy rostou dál,
A jejich děti můžou otočit té knihy list.

Má skromná báseň            

Germáni:


Serverské mýty praví, že na počátku nebylo nic. A přesto se objevejí, kdo ví odkud, rozevřený chřán propasti Ginnungagap. Severně od propasti vyvstane Nilfheim, mlžná a ledová říše, v jehož centru pramení ledové řeky Élivágy počtu jedenácti ze studně Hvergelmi. Také jižně od propasti vytvořil se svět ohně Múspellheim. Jak se oheň a led nad propastí setkali, dali vzniknout obru Ymimu a krávě Audhumle. Obr se živil mlékem krávy a z jeho potu vzešel pod levou paží muž a pod pravou žena. Z nich pak vzešli všichni obři, Jötunové. Kráva Audhumla se živala jen tím, že olizovala solné kameny, vzniklé také stykem Élivág s teplem Múspellheimu. Z těchto kamenů za tři dny vylízala bytost zvanou Búry. Krásný a silný Búry měl sina Bora, který pojal za ženu Bestlu a s ní přivedl na svět trojici prvních bohů. Byli jimi Odin, Vili a Vé. Ti tři vystupují jako bratři, jindy jako jeden, proto někteří mají Viliho, též Hoegnir, a Véa, též Lodur, za jiná jména Ódina.
Z bohů a obrů se však brzy stali nepřátelé a tato válko vyvrcholila zabitím Ymiho. V obrově krvi zahynulo celé plémě obrů, až na rodinu obra Bergelmiho, který ji zachránil na člunu, a dal tak vyvstat všem dalším obrům. Ti však bohové zahnaly do Nilfheimu, Múspellu a Jötunheimu, odkud neustále na bohy dorážejí, aby nakonec nadešel den odplaty. Bohové také využili beze zbytku celé Ymiho tělo, by utvořili celý svět. Jeho tělo, vtažené bohy do propasti, je zemí a krev mořem kolem. Kosti tvoří skály a zuby kamení. Lebka je dnes nebesi a dotýká se země ve čtyřech koutech světa, kde sedí vždy jeden skřítek. Jsou jimi Austri (Východ), Vestri (Západ), Nordri (Sever) a Sudri (Jih). Pak bohové zachytili jiskry vylétajícíc z Múspellheimu a určili jim místo na nebi, které občas překryjí oblaka, utvořená z Ymiho mozku.

Řekové:


Jejich mytologie na počátku vidí chaos, zmotání živlů. První silou, která přinesla změny byl Erós "Láska" následoval ji Úranos "Nebe" a Gaia "Země". Gaia jako žena Úranova u nejprve porodila storuké obry Hekatoncheiry jmény Briaréos, Kottos a Gyés. Z obrů pak vzešli Kyklópové. Úranos se všach zděsil nad stvůrami, jež stvořil a uvrhl je do Tartaru, nejtemnějšího podsvětí. Nebi a Zemi se pak narodili Titánové: Ókeanos, Koios, Hypéríón, Krios, Íapetos a Kronos a Titánky: Téthys, Rheia, Themis, Mnémosyné, Foibé, Dióné a Theia.
Gaia zhrozená zabitím svých dětí přemluvila Titány, by se Úranovi pomstili. Tak se i stalo a Kronos srpem otce zmrzačil za pomoci všech Titánů, kromě Ókeana. Ale Kronovi k jeho vládě bylo předpovězeno, že ho vlastní dítě zabije. Proto veškeré své děti po narození snědl. Pozřel jak Hestii, Démétru, Héru, tak Háda a Poseidóna. Ale poslední dítě Kronova žena Rheia skryla na Krétě a manželovi podala kámen. Jejím synem byl Zeus, kterému když dospěl pomohla Métis, dcera Ókeana a spolu podali Kronovi jed. Vládce vyzvrátil všechny bohy v opačném pořadí než je pozřel. Pak Zeus vedl válku proti Titánům a za pomoci storukých obrů nakonec zvítězil. Pak rozdělil vládu, sám se ujal nebe, Poseidón vládl moři a Hádus podsvětí.