"Zde se poprvé setkávají obránci s nepřítelem. Tady ho poprvé vidí jako člověka. Obráncům proudí v žilách síla. Nepřítel ustupuje pod vahou našich mečů a silou našich paží. Cítite, jak se na hrdiny sluší, vzrušení z boje a volání našich předků. My tu vítěžíme!"

"Není-li dost sil na udržení Eldibarky, jak by mohli udržet Musif? Neusržíme-li Eldibarku, neudržíme ani Musif. Strach se nám zahryzne do vnitřností. Na Eldibarce nám zahynulo mnoho našich přátel a my v duchu znovu vydíme jejich rozesmáté tváře. Nechceme se k nim připojit. Musif je zkouškou."

"Nezemřeli jsme na Musifu a Kania je kratší bojiště. A stejně, nejsou za námi ještě tři další hradby? Nadirové už nemohou používat své balisty a to už něco znamená, ne? Na každý pád, copak jsme vždycky nevěděli, že několik hradeb ztratíme?"

"Jsme unavení, vyčerpaní k smrti. Nyní bojujeme zcela pudově, mechanicky a dobře. Zůstali jen ti nejlepší, aby zastavili divoký příval."

"Teď se musíme vyrovnat se svou smrtelností. Přijali jsme nevyhnutelnost vlastní smrti a našli v sobě takouvou odvahu,o níž bychom nikdy nevěřili, že ji v sobě máme. Znovu se objeví humor a každý bude ostatním mužům bratrem. Budeme muset stát společně proti společnému nepříteli, štít vedle štítu, a budeme ho muset přinutit trpět. Na této hradbě bude čas ubýhat pomaleji. Budeme zkoušet své smysly, jako bychom je právě objevili. Z hvězd se stanou drahokamy takové krásy, jakou jsme nikdy dřív neviděli, a přátelství bude sladké, jako nikdy předtím."

Text z knihy Legenda