Liadan žije spokojeným životem dospívající dívky v Sedmiříčí, uprostřed panneských lesů oplývajících kouzly keltských bohů. Tento ráj však nemá mít dlouhého trvání. Stará tajemství nezůstanou spát, naopak přitahují další tajnosti, až najednou by světlo pravdy spálilo vše, co bylo za léta vybudováno. A Liadan je v samotném centru toho všeho. Potom dívka potká Tetovaného muže, který je nenáviděným nepřítelem v celém Irsku. Tady jí nepomohou ani lesní bohové a snad ani tajemná druidská magie.
Celý příběh je podáván očima jediné hrdinky, přesto se skrze ní dozvídáme o mnoha osudech ostatních. Kniha obsahuje snad všechno, co nemám rád – zdlouhavé popisy, hrdinka příliš rychle vykládá karty na stůl. Mnoho věcí jsem předkopládal dřív než se staly, a přesto z toho dokázala Julier Marillier uvařit výborný koktail, jenž mi sebral dech. Ze všeho nejvíce je však příběh smutný a i přes několik upřímně příjemných okamžiků se obrovská osudovost dme na pozadí každé stránky. Jen konec, třebaže není happyendem slibuje světlejší zítřky, avšak s jedním velkým otazníkem. Kromě smutku prodchnula autorka své dílo i notnou porcí magie, jenž není něco vzdáleného patřícího jen vyvoleným kouzelníkům, ale je všudypřítomná v keltské společnosti. Poznáme i stará božstva a jejich ještě starší předchůdce.
Kdysi byli lidé a draci jedním národem. Avšak lidem se zachtělo moci a od draků se oddělili. Ztratili schopnost mluvit Jazykem tvoření, ale výměnou dostali zemi a moře a umění tvořit rukama věci, jenž jim budou patřit. Tak lidé oděšli na východ a draci na západ. Potom se lidem zachtělo moci, magie i nesmrtelnosti.
Mrtví odcházejí do ponurého světa, kde putují navěky mezi omšelými domy nevšímaje si jeden druhého. Jejich říši odděluje jen nevysoká zídka, avšak jak ji jednou překročíte, není cesty zpět. Právě sem vedou sny čaroděje Aldera a každý jeho krok směřuje blíže k poslední hranici. Volá ho jeho žena, která zemřela brzy na vrcholu jejich lásky. I největší mágové se bojí jeho snů. Kde má tedy hledat pomoc?
Nakonec na královském dvoře objeví, že jeho sny jsou něčím více, než hlasem mrtvé ženy. Celý svět může být ohnrožen dávnou lidskou chamtivostí a i draci musejí přijít na pomoc. Avšak není příliš pozdě.
Výborná kniha, kterou jsem přečetl jedním dechem. Má napínavý příběh pomalu rozkrývající tajemno, avšak lidské charktery nebyly tak komplexní, jak jsem zvyklý. Navíc hrdinům vše vycházelo, jako: "Snad nechce přijít na loď s celým dvorem, to by se ale ztrapnila.
Princezna se u lodi rozloučila s většinou průvodců a nastoupila na loď." Mezi lidmi se téměř pokařdé stane to, co čekáte, stane to dobré a správné. Naštěstí mě autorka i přesto dokázala překvapit a ke konci zabila nebo odvála do zapomenutí hrdiny, jenž jsem si oblíbil.
Abivardovi synu Godarze se splnil sen, když se připojuje k královské výpravě ztrestat opovážlivé nomády ze stepí. Jak potom proklíná Boha, když si jeho kůň podvrtl nohu a on nemohl vjet do bitvy. Rozčarování však trvá pouze do okamžiku, kdy celý voj královské armády mizí v pasti a žádný z nich se už nevrátí. Ne tak Abivard, jenž se ztrhaný dostane zpět na svoje malé panství, jeno aby zjistil, že praví následník trůnu se ho vzdal a nový král, žádá většinu jeho stříbra jako poplatek nomádům. Všechny by se mohlo zdát v pořádku, ať si mocní hrají svoje hry, až do chvíle, kdy Abivardova sestra objeví, že praví následník trůnu je vězněm na hradě svého manžela. Když se podaří krále osvobodit ze zajetí, čeká zemi dlouhá občasnká válka o následnictví, která krále i Abivarda, který se stává jeho švagrem zavede dokonce do nepřátelského Videssosu. Nakonec vše dobře dopadne, samozřejmě, a uzurpátor je svržen.
Opravdu nevím co si o knize myslet. Nemůže být úplně špatná, jelikož jsem jí dočetl celou. Příběh, ale ne úplně nepřekvapí, ale vyvíjí se kupředu podle jasného plánu, jako plavba po klidné řece. Text je plný pro čtenáře až tupého vysvětlování každé nálady, osvětlování každého činu. Také je s podivem, že ve společnosti kde se tisíce let chovali k ženám jako k podřadnému pohlaví, se najednou najde tolik nadčasovně smíšlejících lidí beroucí ženy jako sobě rovné. Dílo každopádně ničím neoslní.
Winston Smith žije jako řadoví člen Strany na sídlišti vítězství v Oceánském Londýně. Chodí do práce na Ministerstvo Pravdy, zabívající se falšováním minulosti, a každý den přepisuje desítky zpráv ze strých novin, které se neshodují se současnými tvrzeními Strany, jelikož ta je samozřejmě neomylná. Winston se ale od ostatních liší, a co je horší začíná si to uvědomovat. Nenásleduje tupě stranu, naopak začíná věřit, že musí existovat Bratrstvo, podzemní organizace chystající se svrhnout stranu. Sám začne psát deník a vylévá své pocity, ale takový život je nebezpečný. Všude, včetně vašeho domova, jsou obrazovky, které nejen, že neustále vysílají propagandu, ale také vidí a slyší všechno, co děláte. Když Winston potkává Julii, mladou dívku, s níž se začne scházet a všechno co spolu dělají mimo dosah obrazovek je prostestem proti straně. Vědí, že je brzy dostanou a v posledních dnech, než se tak opravdu stane, stavají se opravdu součástí bratrstva.
V poslední třetí části procházíme s Winstonem procedurami na ministerstvu lásky, kde jsou lidé mučeni, jak fyzicky, tak duševně, až nakonec musí podlehnout a přestanou pochybovat o straně. Začnou ji milovat, milovat Velkého Bratra a vše o Strana představuje. Protože když Strana může ovládat vědomí lidí, není nic co nedokáže, jelikož svět existuje jenom v lidském vědomí.
Úchvatné dílo na hranici fantasy a sci-fi, přestože se jedná o letitou klasiku. Ve třech částech se výpravně vydáme do společnosti dokonale ovládané komunismem až do nejzašších krajností. Druhá nás potom zavede do mysli vzpurníků a vrcholí přednesem z knihy o povaze vládnoucí Strany, kterakž má fungovat, aby ovládala veškerou moc. Je v ní popisován brutální svět moci, což můžu přirovnat snad jenom k Hitlerově knize "Main Kampf", ze které jsem však četl jenom kousek a tak se za to nezaručím. V poslední nejbrutálnější části, kde se podíváme do nejhlubších míst lidského myšlení. Téměř budeme zlomeni spolu s hlavním hrdinou, který musí uvěřit ve Stranu, v její absolutní touhu po moci, které se jim dostane jenom, když lidé dokáží věřit všemu, co říká bez svobodné mysli. Když řekne, že není gravitace, je to pravda, protože lidé uvěří. Není nic co si lidská mysl nedokáže představit a čemu uvěřit, tak bude moc Strany absolutní, všeobjímající, dokonalá. Ať byl Orwell géniem nebo úplným magorem, je kniha velkolepá a určitě jí můžu doporučit.
Do Moskvy třicátých let zavítal podivuhodný návštěvník. Je to sám ďábel a jeho povedení pomocníci, kteří rozpoutají neskutečné pozdvyžení v ulicích města. Konají neplechu a často i lidem splní jejich přání, ale dary od nich lze označit přívalskem danajské. Jediné, které se od nich dostane pomoci je Markétka. Dívka souhlasí uvádět pekelný ples, a nepopírá ďáblovu existenci, naopak ochotně spolupracuje. A ona má jen jediné opravdové přání a tím je být s Mistrem. To on nás přivádí k druhé části příběhu do kristových let samotného Krista. V paláci Piláta Ponstkého se vládce města snaží zachránit prorokův život. Jakou zvláštní touha váže satana k náklonosti k tomu muži. A právě Mistr sepsal rukopis přinášející pravdu z oněch dní.
Celkem plynulý začátek románu následně přechází v až často zdlouhavé popisování různých čertovin, které se ve městě dějí. Bulgakovovi se nedá upřít výborná slohová dovednost, která v některých částech zachraňuje jinak dobré dílo od nudy. Ale netřeba se příliš obávat, neboť kniha je dobře čitelná a děj poměrně živý. A jednou si přečíst klasiku, taky nezaškodí.